Pracuji ...
|
|
Pražské Noviny 27.6.1903: Inzerát: „Pivní kmínové syrečky, velké a chutné, 1 kopa K 1.10, zasýlá sýrárna Josefa Poláka v Úřeticích, p. Hrochův Týnec“.
J.Polák začínal v roce 1902 ve svých 25 letech jako výrobce sýrců přesto, že nedaleko - v Chrasti u Chrudimi, byla již od roku 1880 zavedená a prosperující několikagenerační tvarůžkárna rodu Balíčků.. Odvážné? A ještě další okolnost o něčem svědčí. Kolem roku 1898 je v literatuře zmínka o velkostatkové mlékárně a sýrárně knížete Kinského v Úřeticích. Roku 1900 vychází inzerát, který upozorňuje na knížecí mlékárnu a sýrárnu v Úřeticích; nájemcem je Alois Kout (ten si později založil svou mlékárnu se sýrárnou přímo v Chrudimi). Převzetím úhřetické výrobny J. Polák odvahu jistě prokázal.
O vytrvalosti dvou generací Josefů, otce a později i syna, svědčí úspěšné překonání „nevlídných“ let prvé světové války. V letech 1925 až 1927 inzeruje v Mlékařských Listech zájem o trvalé dodávání tvarohu a ten poslední už na adresu: Strojní výroba syrečků v Úhřeticích p. Hr.Týnec. V roce 1929 byl Josefu Polákovi vystaven živnostenský list k zpracování mléka na všechny druhy mlékárenských výrobků..
Společenskou smlouvou z 10.4.1933 se synem Josefem uzavřel Vřejnou obchodní společnost a požádal o nové znění firmy na „Parní mlékárna Josef Polák a syn, Úhřetice, pp.Hrochův Týnec“ pro prodej, zpracování mléka, výroby másla, tvarohu, tvarůžků, sýrů a všech mléčných výrobků. Pravdivost slova „parní“ musel úřadům nezvratně prokázat (potvrzením prodejce), že parní kotel má. Zápis se nejen kvůli tomu táhl a byl proveden až 14.3.1934. V lednu 1936 Josef Polák starší z VOS vystoupil a majitelem se stal syn Josef Polák mladší - znění firmy se nezměnilo. To přišlo až rokem1947, kdy J Polák žádá o změnu znění, protože se změnil sortiment výroby. Schválením z 21.5.1948 se mění na „Josef Polák, tvarůžkárna, Úhřetice, p. Hr.Týnec“. Tolik převážná část historie.
Spoluúčastí syna se žřejmě značně oživila výroba, protože dle ceníku z roku 1934 už vyráběl 28 !! druhů mlékařských výrobků. A protože je v té době značně populární i tavený sýr ( tehdy nazývaný Sýr bez kůry) nakupuje a prodává Brunnerův sýr z velkosýráren bratří Brunnerů v Jarošově nad Nežárkou a sýr Zlatá Hvězda od vyhlášené moravské sýrárny E. Marka ze Sobáčova - Chudobína. Tak široký sortiment bylo nutné také prodat. Měl sice 5 prodejen v Pardubicích a 2 v Chrudimi, ale konkurence byla značná. V okolí byly družstevní mlékárny v Pardubicích, Chrudimi, Hradci Králové a různé statkové mlékárny a sýrárny. Proto k rychlejší distribuci žádaných čerstvých výrobků, do svých prodejen a okolí, používal menší nákladní auto.
Málo vídanou je variabilita firemních - i když neregistrovaných - ochranných značek výrobků. V roce 1938 Polákův ceník již obsahoval 33 druhů a také vlastní tavené sýry.
Tavené sýry již od začátku své existence měly svoje nesporné odbytové výhody: skladnost a drobné balení s delší dobou trvanlivosti, než do té doby sýry krájené. Tím značně stoupl zájem a spotřeba těchto sýrů u zákazníků v celé naší republice.Tavení byl švýcarský patent z roku 1912 a tajená výroba měla za následek nejen obrovské dovozy k nám, ale i snahu našich výrobců metodou „pokus a omyl“ vybudovat tavírny své. Postupem let, s dovozem drahé technologie a „know how“, se to daří hlavně velkým mlékárnám. Později se i u nás začínají vyrabět „tavicí kotlíky“, např. firmou „J. Vitouš a syn“ v Praze. Tím byl vstup na trh umožněn i menším výrobcům.
Také pan Polák starší (Josef Polák mladší přebírá štafetu živnostenským listem v příštím roce) kupuje někdy kolem roku 1935 tavičku a uvádí na trh i své tavené sýry a to hned v několika provedeních. O velkém smyslu i pro odbyt svědčí názvy vyráběných tavených sýrů: Polar, Arktik a třeba i Admirál - v našem mlékárenském průmyslu až dosud ojedinělé náměty na etiketách tavených sýrů. Inspiraci asi čerpal v roce 1937 ze současné světové situace a popularity (dnes bychom řekli-medialisace) odvážného útoku ruských polárníků na dosažení severního pólu letecky. První ze čtyř, speciálně upravených čtyřmotorových strojů, dosedl několik kilometrů od pólu dne 21.května 1937 a vysadil na ledovou kru čtveřici polárníků. V příštích dnech do tohoto tábora přiletěla i další tři letadla. Po vyložení expedičních zásob a přečkání několikadenního špatného počasí se všechna 4 letadla vrátila a byla s velikou slávou přivítána později i v Moskvě. Vybudování polární stanice na plovoucí kře a dramatickou odyseu „čtyř papaninců“ sledoval tehdy s napětím celý světový tisk.
Není bez zajímavosti, že jedním z vynikajících leteckých mechaniků, který se výpravy i krátkého pobytu v táboře do odletu zúčastnil, byl i Čech Jan Březina z Kolína (Reflex 1994/38).
Úhřetická (dříve Úřetická) firma J. Poláka byla úřední vyhláškou Svazu pro mléko a tuky v roce 1941 zrušena. Přesto jí bylo později (jako v té době všem firmám ) úředně zaregistrováno německé znění. I po této válce sýrárna s potížemi pracuje dál (německé znění bylo odvoláno opět z moci úřední až v roce 1947).
Po roce 1949 byla prováděna „socializace“ neznárodněných potravinářských závodů . S majiteli byla k 1.1.1950 uzavřena smlouva na pronájem budov a zařízení; materiál k výrobě byl odkoupen. Všech 21 nezrušených tvarůžkáren bylo rozděleno do čtyř skupin: 02 Loštice (6 provozoven), 03 Olomouc (5), 04 Olomouc (5) a 010 Žamberk (5): JASANSKÁ Jablonné nad Orlicí, SUKANÝ Žamberk, FALTEJSEK Dolní Čermná, BEDNÁŘ Praha a firma POLÁK Úhřetice. Ta ukončila svoji činnost dnem 14.4.1951 pod posledním názvem „Průmysl mléčné výživy, závod 244-Polák, Úhřetice, p. Hrochův Týnec“.
M Tomka
